Světecké obrazové cykly na jihu Čech

Pro člověka předmoderní doby bylo osobní citové znovuprožívání života světců jedním ze základních způsobů duchovního života a sebevzdělání. V křížových chodbách klášterů a v ambitech poutních míst se pro tyto účely v 17. a 18. století využívalo nejednou velmi rozsáhlých „vyprávěcích“ cyklů olejomaleb.
Monografie L. Ourodové-Hronkové obsahuje 399 barevných fotografií a shromažďuje informace o deseti barokních obrazových cyklech dochovaných do dnešních dnů na území Jihočeského kraje, a to v klášterech (Český Krumlov, Nové Hrady, Třeboň, Vyšší Brod, Štěkeň) i na poutních místech (Římov, Kájov, Klokoty). Jejich výtvarná úroveň je různorodá, od umění téměř lidového (kájovský cyklus) či výtvarných projevů poučených laických bratrů (např. zlatokorunský cyklus dnes ve Vyšším Brodě), až po vrcholná díla dané doby (vídeňští Michael a Jan Grabenbergerové pro novohradské servity či Ignác Viktorin Raab pro Klementinum, dnes ve Štěkni). Kniha si všímá možností preventivní péče o tento typ památek a též se zabývá problematikou jejich restaurování.