Prostá renesanční stavba stojící na návrší zámeckého parku zaujme v interiéru především původními dochovanými ilusivními malbami a nápaditě řešeným dřevěným stropem symbolizujícím nebeský Jeruzalém. Svatyně je funkčním římskokatolickým kostelem. V případě příznivého počasí bývá otevřena k nahlédnutí turistům.

Dějiny kaple

            Kostelík Nejsv. Trojice byl původně založen jako soukromá zámecká kaple. Stavba musela vzniknout někdy v 50. letech 16. století, přesná data neznáme, víme jen, že roku 1557 zde bylo pohřbeno 5 zemřelých Jana Káby.

            Během třicetileté války kaple patrně chátrala, nebo byla vypleněna. Jisté je, že nový pobělohorský majitel Antonio Bruccio ji obnovil z trosek. Roku 1635 byla znovu vysvěcena a získala statut filiálního kostela. Od té doby se zde konaly pravidelné nedělní a sváteční bohoslužby. K úpadku došlo až koncem 18. století v souvislosti s josefínskými reformami. Záznam z roku 1759 ještě dokumentuje snahu tehdejšího majitele Františka de Paula z Gudenu udržet pravidelný pořad bohoslužeb tím , že stanoví deštenskému kaplanovi roční fundaci 100 zlatých. Nový majitel Ignác Stillfried odmítl tuto částku poskytovat a omezil fundaci na naturální dodávku palivového dřeva. Farář Matěj Polák patrně ve snaze ulehčit svým povinnostem odmítal v zámeckém kostelíku sloužit mše, což ospravedlňoval poukazem na reformu rušící domácí šlechtické kaple. Vznikl spor, který byl urovnán až na zásah církevní vrchnosti roku 1814. V kostelíku byly zrušeny všechny bohoslužby s výjimkou poutní mše svaté v den slavnosti Nejsvětější Trojice.

            Zásluhou Johanna Schönburga-Hartenstejna a faráře Bedřicha Kamarýta kaple počátkem 20. století znovu ožila. Roku 1907 jí byl oficielně opět přiznán statut filiálního kostela a byly obnoveny pravidelné bohoslužby. V roce 1937 byl princ Johann pochován v nově vybudované rodinné hrobce přiléhající zvenku k severní stěně kostela. Sakrální činnost byla přetržena až odchodem šlechty v roce 1945 a po zbytek 20. století se omezila pouze na výroční poutě slavnosti Nejsvětější Trojice a několik málo svatebních obřadů. V současné době je kostel opět funkční a vedle pravidelných mší je i místem vyhledávaných církevních svateb.

Architektura a vybavení kaple

Jednoduchá renesanční stavba je dochována takřka v původní podobě z druhé poloviny 16. století. Mladšího data jsou oba vstupní portály, přístavek venkovní kazatelny a štítová zvonička. V interiéru překvapí ilusivní fresková výmalba dochovaná až na detaily v plném rozsahu. Datace fresek je sporná, ale vzhledem k tomu, že nejsou nalezeny na pozednici raně barokního krovu, budou patrně z doby dřívější. Až do roku 1936 byly schovány pod vrstvami pozdějších omítek. Strop kostelíku býval patrně od počátku plochý. V devatenáctém století se začalo uvažovat o stavbě „důstojnější“ klenby. Nakonec se roku 1888 podle projektu arch. Františka Kadlece otevřel interiér do starého raně barokního krovu, který byl nově pohledově upraven. V rámci této úpravy byly stěny interiéru vymalovány sytou hlinkovou výmalbou a oltářní architektura získala bílou polychromii. Původní mramorování oltáře bylo objeveno a restaurováno v roce 2005. Titulní oltářní obraz Nejsvětější Trojice je patrně z konce 19. století. Jeho autorství bývá tradičně připisováno deštenskému faráři Bedřichu Kamarýtovi. Nejzajímavějším prvkem interiéru je bezpochyby náhrobek Jana Káby z Rybňan z roku 1564. na němž se připomíná i pět jeho zemřelých dětí. Tato úmrtí připomíná i o čtyři léta mladší epitaf Janova syna Zikmunda, který je tohoto času instalován v expozici zámku a je v kostelíku pouze zastoupen fotokopií. Ústředním motivem obou děl je ukřižování, kde pod krucifixem klečí zemřelí členové rodiny Kábů z Rybňan. Hranice pozemského života se tu otevírá do věčnosti, a dává tak i nejtragičtějším osudům dávných majitelů radostný rozměr, celému místu řád a našemu pozemskému konání smysl.