Architektura zámku
Dnešní stavba ve svém jádru uchovala tři původně samostatné gotické budovy, které tvořily panské sídlo předpokládané zde nejpozději koncem 14. století. Autentické gotické konstrukce jsou dodnes dobře zachované ve sklepních prostorách dvou čtvercových budov přiléhajících z obou stran k průjezdu. Z pohledu starého vstupu, který vedl z opačné strany, než je tomu dnes, po později odtěžené skalní šíji, se jeví dvě čtvercové budovy jako obytné chráněné od severu příkrou skalkou a řečištěm někdejšího potoka. Gotický objem dochovaný v jihozápadním nároží, v místě, kde je v přízemí prodejna suvenýrů a v prvním patře pánská ložnice, byl snad vstupní bránou.
V renesanční zámek se stará tvrz proměnila v době rytířů Kábů z Rybňan tedy po roce 1530. V třetí čtvrtině 16. století měl zámek v podstatě dnešní dispozici čtyř křídel obklopujících nevelké pravidelné nádvoří. Není bez zajímavosti, že náhodně dochovaný záznam z roku 1555 zmiňuje v souvislosti se zámeckou novostavbou italského stavitele nazývaného Hons Vlach. Otázku po stáří Zámeckého rybníka neumíme uspokojivě odpovědět, je však pravděpodobné, že vznikl spolu se zámkem v době, kdy se odtěžila skalní šíje na jihozápadní straně, a byl tedy od počátku součástí promyšlené renesanční krajinné koncepce.
Radikální barokní přestavba, kterou po roce 1641 nechali provést Slavatové,přinesla nové řešení interiérových vztahů, které je s drobnými změnami dochováno do současnosti. Většina kleneb a štukatur interiérů prvního patra pochází právě z této doby. Nejimpozantnějším prostorem byl tehdy bezpochyby velký reprezentační sál, který zaujímal celou rozlohu východního křídla. Jeho výzdobu provedli italští mistři Cometta a Tencalla. Z praktických prostorových důvodů byl sál později předělen a zbytky původní výzdoby se dochovaly pouze v dnešní jídelně.
Poslední majitelé, knížata Schönburg-Hartenstein, drželi Červenou Lhotu plných 110 let. Během této doby se zámek dočkal dvou výrazných přestaveb, které především zcela odlišně řešily vnější fasády budovy. V druhé polovině 19. století proběhla úprava v pseudogotickém duchu. Současnou v podstatě „neoneorenesanční“ podobu získal zámek až během přestavby probíhající mezi léty 1901-10 podle projektů významného vídeňského architekta Humberta Walchera z Moltheimu. Tato citlivá přestavba vycházela z promyšlené historické interpretace stavby a byla vedena v duchu poučeném rozvíjející se památkovou péčí. Musela však dostát i požadavkům na zajištění standartu bydlení počátku 20. století a zvětšení užitné plochy, proto bylo přistavěno podkroví, a tím zaznamenána vlastně jedna z prvních půdních vestaveb.
Rychlý kontakt
Nevíte si rady? Nevadí, ozvěte se nám, rádi vám poradíme.